V roce 1948 se s rodiči (oba magistři farmacie) přestěhoval do Stodu u Plzně. Zde od 2.třídy Základní .školy navštěvoval také Hudební školu (/uč.Anna Řepková, 8 let studia klavíru). Po té dva roky na Hudební škole Bedřicha Smetany v Plzni (klavír u Jindřicha Durase) a soukromá studia klavíru u Dr.Karla Vinkláta v Praze. Od roku 1959 žákem Vyšší hudební školy v Kroměříži a v roce 1960 se stal řádným studentem Státní konzervatoře v Brně (hoboj u prof.Františka Suchého, kompozice u prof.Karla Horkého a klavír u prof.Zuzany Zámečníkové). Ve 4.ročníku přestup na JAMU v Brně, absolvuje s červeným diplomem v roce 1967 u prof.Suchého.

V letech 1967-1968 působí na herecké katedře JAMU jako korepetitor a autor scénických hudeb pro divadelní studio Marta a další brněnská divadla, v letech 1968-1969 v Armádním Uměleckém Souboru Víta Nejedlého Praha jako člen symfonického orchestru. Po návratu z Prahy nastupuje na základě konkurzu do Hudební redakce tehdejšího Československého rozhlasu v Brně jako redaktor malých hudebních žánrů, zároveň i jako klavírista do orchestru Satirického divadla Večerní Brno, kde působil tři sezony.

Mimo tvorby pořadů, redigoval v brněnském rozhlase natáčení tehdy začínajících skupin (sourozenci Ulrychovi, sestry Elefteriadu a Bob Frídl, Synkopy 61 a mnoha dalších, v jeho produkci začali svoji úspěšnou kariéru například Wabi Daněk, Věra Martinová a Stanislav Hložek, skupiny Hráči, Progress organisation, AG Flek a další).

V roce 1973 přijímá nabídku Gustava Broma ke spolupráci na dramaturgii a produkci tělesa. Nejprve pouze pro rozhlasové účely, později tuto činnost v celé šíři zajišťuje i mimo rozhlas (/koncertní činnost orchestru doma i v zahraničí, televizní programy, vydávání gram.desek atd.), což vykonává dodnes, kdy orchestr vede od Bromovy smrti Vlado Valovič. V jeho produkci a dramaturgii bylo natočeno několik přelomových děl, které reprezentovaly těleso hlavně v zahraničí (slavná Hniličkova Jazzová mše, významné kompozice Pavla Blatného, Alexeje Frieda a jiných domácích tvůrců). Zve k hostování s orchestrem přední zahraniční i domácí interprety (Hans Koller, Bill Ramsey, Ben Cramer, vok.skupina VOX, Harald Gundhus, Jan Ptaszyn Wroblewski, Emil Viklický, Karel Růžička, Krystina Proňko, Betty Dorsey, Wilson de Oliveira, Rudolf Rokl atd.) a podílí se na všech významných projektech tělesa doma i v zahraničí. Bromův orchestr, po smrti zakladatele nesoucí oficielní název Gustav Brom Big Band díky současnému hvězdnému hráčskému obsazení z České a Slovenské republiky dosáhl špičkové evropské úrovně. V roce 70.výročí založení profesionální existence tělesa (založeno 1940) orchestr účinkoval na Pražském jaru, Bratislavských hudebních slavnostech, na ČAJF v Přerově doprovázel americkou vok.skupinu The New York Voices a vydal dva CD. Česká televize a Český rozhlas pořídili záznam ze slavnostního koncertu v brněnském Boby Centru, kde účinkovala celá řada domácích i zahraničních umělců.

V roce 1989 přebírá po svému předchůdci Bohuslavu Sedláčkovi ještě funkci dramaturga rozhlasového Orchestru Studio Brno, kterou vykonával až do zrušení tělesa v roce 1993 a od roku 1990 až dodnes zastává funkci šéfa Hudební redakce Českého rozhlasu v Brně. Od sezony 1993-94 působí ještě jako externí dirigent, korepetitor a skladatel v Mahelově činohře Národního divadla v Brně, veřejně vystupuje s kytaristou Milanem Kašubou a herečkou a šansonierkou Lenkou Filipovou-Kudelovou.

Pro Orchestr Studio Brno, ale i pro další domácí rozhlasová tělesa (včetně Orchestru Gustava Broma) vytvořil řadu skladeb, které dodnes používá Český rozhlas ve svém vysílání a získal v této oblasti i řadu autorských ocenění. Některé z jeho písní interpretovali přední domácí interpreti /Eva Pilarová, Karel Černoch, Pavel Novák, Helena Blehárová a jiní) a v této umělecké oblasti získal zájem i u zahraničních vydavatelů.

Je autorem řady hudebních pořadů nejen pro domovskou rozhlasovou stanici (k velmi oblíbeným patří pravidelné pořady Notes Maxe Wittmanna, Písničky pro duši s Marcelou Vandrovou, Na šťastné vlně, kde prezentuje především populární hudbu minulého století),ale i pro Český rozhlas 3 - Vltava (Noční vlna jazzu, Jazz club live) a Český rozhlas 2 - Praha (Čas ke snění). Zde významně přispívá k zpracovávání historie české populární hudby a jazzu v cyklech věnovaných osobnostem domácí hudební scény minulosti (seriály o Jiřím Traxlerovi, Kamilu Běhounkovi, R.A.Dvorském, G.Bromovi, K.Krautgratnerovi atd.), za což získal i řadu ocenění v rozhlasových soutěžích (Hlavní cena Prix Bohemia Radio 1993 za pořad Má láska je jazz, Ceny v soutěži Prix musical de Radio Brno a Radia Budapešť). K tomu patří i úzká spolupráce s domácími hudebními vydavatelstvími (Radioservis, Supraphon, Multisonic), pro která připravuje k vydání jako editor a producent především archivní rozhlasové nahrávky z bývalé velmi bohaté hudební výroby brněnského rozhlasu.

Pravidelně sleduje, natáčí a pro rozhlasové využití zpracováná záznamy z domácích jazzových festivalů a koncertů (JazzFest Brno, Jazz Goes to Town v Hradci Králové, festivaly v Karlových Varech a Přerově, Jazzový večer Mikulov, pravidelně pořádaný na počest Karla Krautgratnera), v roce 1996 byl iniciátorem prestižní Ceny Gustava Broma, kterou vyhlašuje každoročně Český rozhlas Brno a předává na JazzFestu v Karlových Varech. Od prosince 2007 je nositelem Ceny generálního ředitele Českého rozhlasu za celoživotní popularizaci jazzu v Českém rozhlase.

Max Wittmann je uznávanou a respektovanou domácí autoritou v oblasti jazzu a nonartificiální hudby.